Román Cesta meče nás přenese do alternativního světa Kabírského emirátu, jenž silně připomíná středověkou Asii, jen s tím podstatným rozdílem, že všechny zbraně jsou zde živé a disponují vlastním rozumem. Zářní, jak sami sebe tyto meče, kopí či halapartny nazývají, pokládají lidi za své „Nosiče“, aniž by tušili, že i oni jsou inteligentní. Samotní lidé zase nemají ani ponětí o tom, že mnohé jejich činy neřídí jejich vlastní vůle, nýbrž vůle rozumných zbraní.
Ač po zuby ozbrojen, je tento svět mimořádně vlídný a mírumilovný: šermířské umění je v něm sice vybroušené k až nepředstavitelné dokonalosti, ale přesto – či právě proto – jsou všechny souboje zcela nekrvavé. Kabírský emirát je tedy klidnou a stabilní zemí, avšak nedochází v něm prakticky k žádnému pokroku – rozvíjí se v podstatě jen šerm a kovářství, tedy to, co především zajímá Zářné.
Když řád harmonického světa znenadání naruší krvavé vraždy, šokuje to jak lidi, tak i Zářné – vždyť něco takového se naposledy stalo před bezmála osmi stoletími! Vyšetřováním vražd jsou, ovšemže nezávisle na sobě, pověřeni mladý šlechtic Čen Ankor a jeho urozený meč, známý jako Jednorožec z Mei-lanu. Podaří-li se jim najít cestu k sobě navzájem, možná dokáží zvrátit osud svého světa, beznadějně vychýleného z rovnováhy. Aby však zodpověděli veškeré otázky a odhalili všechna tajemství, budou se muset vydat na dlouhou pouť…
Od doby, kdy byla v Rusku poprvé vydána Cesta meče již uplynulo bezmála dvacet let. Knize však, zdá se, roky nikterak neuškodily, a tak stále budí pozornost a obdiv čtenářů i kritiků – nejen v Rusku a na Ukrajině, ale také v Polsku a Francii. Díky hravému a poetickému jazyku, věrohodně zprostředkované atmosféře exotického orientu i množství filozofických otázek, na které autoři hledají a nacházejí odpovědi, se bezpochyby jedná o jeden z nejzásadnějších románů novodobé ruské fantastiky.
