Román nás zavádí do Nové Guineje, za hradbu neprostupné džungle, kde ještě dnes žijí lidé v chýších vysoko v korunách stromů. V době satelitních fotografií a internetu vegetují v místech, která staří kartografové označují jako hic sunt leones - tady žijí lvi. A právě zde dojde k osudovému setkání novináře z Prahy Radka a půvabné etnoložky z Amsterodamu Jane. Souhra náhod je zavál mezi domorodce, kteří akceptují jen svého šamana, duchy, odkazy předků a prastaré tradice. Živí se kasuáry, prasaty, brouky, ságem a občas i lidským masem. Souběžně s osudem dvou zamilovaných -ztroskotanců- se odvíjí příběh Radkových přátel v Praze a otce Jane, který se navzdory všem prožitým utrpením rozhodne zůstat ve Wameně a jako misionář pomáhat místním lidem. Autorka nám přibližuje původní svět domorodců a spoušť, kterou do jejich života přináší náboženství a evropská i americká civilizace, která je nutí se těžce vyrovnávat s náporem triček, zbraní, léků a techniky, věcí, které jsou v rozporu s jejich tradicemi. Jejich naivita přináší bílým lidem často velké peníze, ale o tom oni nevědí a ani je to nezajímá. Někteří odcházejí hlouběji do džungle, jiní se snaží přizpůsobit. I Radka s Jane poznamená život v korunách stromů a snaží se v kruhu svých přátel najít harmonii mezi tím, co prožili na Papua Barat a co je čeká doma v Praze. Dokážou oba světy propojit a najít svůj bleděmodrý kaviár? Podobné dilema řeší i řezbář Paulus a jeho žena Kiwi, které civilizace již stačila ovlivnit. Život je dlouhý dost, když víme, jak ho prožít. My, uprostřed přetechnizované Evropy, a oni, v buši, ještě v době kamenné. Válec civilizace je však neúprosný. Důležité je se nikdy nezastavit.
