Gustáv Husák, poslední z komunistických prezidentů Československa, zůstává v paměti nejvíce jako představitel „gerontokracie“, ztělesnění normalizačního režimu 70. a 80. let. Kniha historika Michala Macháčka ukazuje však i jiné, méně známé stránky Husákovy osobnosti. Vystupuje tu jako významný slovenský intelektuál meziválečné éry, účastník slovenského národního povstání i jako obžalovaný v procesu s „buržoazními nacionalisty“. Michal Macháček sleduje Husákův vzestup a pád, jeho vynucenou sebekritiku a proces, i jeho úsilí o rehabilitaci a pozvolný návrat k moci, završený po srpnu 1968. Stranou nezůstává ani osobní rovina Husákova života, obě jeho manželství, stejně jako osobní vztahy mezi příslušníky komunistické nomenklatury. Postava Gustáva Husáka vystupuje v knize jako neodolatelně přitahovaná mocí, z jejíhož zajetí se Husák, ať již jako vězeň či jako nejvyšší představitel satelitního režimu, nikdy nedokázal a zřejmě ani nechtěl vymanit.
