Balintovské skupiny vznikly v padesátých letech dvacátého století na Tavistocké klinice v Londýně. Jejich zakladatelem byl lékař a psychoanalytik maďarského původu Michael Balint. Primárně byly skupiny určeny pro praktické lékaře a zdravotní personál, ale mají velice dobré uplatnění i v ostatních pomáhajících profesích. Zaměřují se na vztah lékaře/terapeuta a pacienta/klienta. Učí lékaře naslouchat a vnímat pacienta jako partnera v dialogu a jeho osobnost pojímat celostně jako bio-psycho-sociální jednotku. „Lékař coby lék“ působí v tomto vztahu terapeuticky. Hovoří s pacientem v duchu známého rčení: „Přidejte minuty, ušetříte hodiny – ať již sobě, nebo kolegům“. Michael Balint byl tak jedním z průkopníků psychosomatické medicíny. Vztah mezi lékařem a pacientem se v balintovské skupině kultivuje, vyzrává a umožňuje lékaři i pacientovi postavit se zodpovědně ke zvládání nemoci. Ve skupině nachází lékař podporu, jiné pohledy na svou práci a inspiraci od svých kolegů. Jako takové jsou balintovské skupiny prevencí syndromu vyhoření.Vztah ale není výhradou medicínské profese, vstupuje do všech oblastí lidské činnosti. Balintovské skupiny tak mohou sloužit jako supervizní skupiny vztahu mezi klientem a poskytovatelem služeb ve všech pomáhajících profesích a nejen v nich.
