Třetí část netradiční trilogie tzv. antirománů od jedné z největších literárních postav 20. století, která není jen základním dílem absurdní a experimentální prózy a samotným vrcholem Beckettovy tvorby, ale je naprosto originálním dílem svébytného myšlenkového a jazykového génia. Postupné mrzačení duševní, vyjádřené u Becketta symbolicky omezením tělesným po první části Molloy a druhé části Malone umírá v pomyslném třetím díle Nepojmenovatelný (z roku 1953) graduje: hlavní postava, či lépe řečeno mluvčí knihy je nejen bez jména, ale také bez ruky a nohy a později zcela bez údů a jeho trup vězí až po krk v jakési nádobě. V této knize nejvíc z celé trilogie využívá pro vyjádření daného obsahu zvláštní jazykové formy, aby už sám jazyk vyjadřoval to, co má být knihou řečeno.
