Hebrejské náboženské myšlení je v tomto spise načrtnuto v konturách poutnického charakteru lidské existence, víry jakožto spolehnutí na jistotu Pravdy s eschatologickým výhledem do Božího království, v konturách hebrejského pojetí míru, neboli pokoje jakožto totožného se samotným Bohem. Kapitoly, které jsou věnované biblické antropologii, sledují biblické pojetí člověka, s člověkem Ježíšem jakožto jejím „posledním článkem“. Závěrečné biblické studie potom v podtitulu prezentují sebe sama jako „okna do hebrejského myšlení“.
