Po tragické smrti amerického básníka Johna Shadea se jeho posledního díla, básně „Bledý oheň“, ujímá Shadeův přítel a kolega na univerzitě Charles Kinbote, aby dílo připravil k vydání a doprovodil předmluvou a komentářem. Jeho svérázný přístup k editorské práci a interpretaci Shadeova díla však od prvních stránek vyvolává nespočet otázek, počínaje samotnou Kinboteovou identitou. Samozvaný editor odbočuje v obsáhlých poznámkách od Shadeových veršů k čím dál osobnějším výlevům a kolem básně postupně rozprostírá excentrický výklad, vypovídající o „skvělém přátelství, které prozářilo poslední měsíce Johnova života“ i o Kinboteově osobě a duševním stavu nejspíše více, než si jeho autor sám přeje.
„Jeden z nejdokonalejších a nejoriginálnějších románů všech dob.“ (William Boyd)
