V nové básnické sbírce zůstává Petr Mikeš věrný lakonickým, sevřeným a výmluvným gnómicky lyrickým útvarům a miniaturám, jaké se pravidelně objevovaly v jeho předešlých básnických knihách Starý dům nebo Jen slova. V nich i v Dvojdomí se rád uchyluje ke klasické formě haiku, která je pro jeho tvorbu příznačná. Soubor lyrických zápisků a poznámek má skutečně dvojdomý charakter. Obsahuje reflexi přítomnosti i nenávratně odplývajících minulých okamžiků, ale také básníkova dvojího domovského zázemí olomouckého a pražského a rovněž českého prostoru v konfrontaci s italským, který ztvárnil např. v knize Benátské iluminace předcházející tomuto svazku pokorné a tiché poezie.
