Publikace je věnována právní úpravě činnosti hromadných sdělovacích prostředků v době informační společnosti. Masové rozšíření přístupu k rychlému internetu, zvýšený podíl jeho uživatelů na tvorbě obsahu a pronikání informačních sítí do každodenního reálného života představují mimořádně silný impuls ke změnám právního řádu. Právo však reaguje na technologický vývoj se zpožděním, takže se stále častěji dostává do nesnází při řešení konkrétních situací, neboť schází adekvátní legislativa i soudní judikatura. Cílem této knihy je popsaná bílá místa alespoň zčásti zaplnit.
Kniha vychází z regulace „klasických“ médií, jako je tisk, rozhlas a televize, a dostává se k tzv. „novým“ médiím a řeší praktické otázky, do jaké míry lze stávající regulaci použít i na nové technologie, kdy to už nejde a proč a jak lze potom postupovat. Například jaká je odpovědnost ISP – poskytovatelů internetových služeb, nebo odpovědnost lidí, kteří bezstarostně sepisují pro různé webové stránky cokoli? Jaké zájmy chrání Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a jaké už ne?
Autor klade značný důraz na ústavní východiska mediálního práva a reaguje též na sílící význam judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Kniha se věnuje také vztahu nových médií k rekodifikaci soukromého práva – rozebírá zejména prostředky ochrany osobnosti i ochrany právnických osob.
Publikace je určena především právní praxi a studentům mediálního práva na právnických fakultách.
