Jedna z nejlepších ruských básnířek počátku 20. století se narodila do prominentní
moskevské rodiny. Začínala jako symbolistická autorka, na počátku dvacátých let 20. století vynikala v expresionistické lyrické skladbě,v níž uplatňovala formu zpovědi. Její básnická prezentace nezávislé ženské subjektivity nemá od té doby nejen v ruském kontextu obdoby. Výbor z intimní lyriky s názvem Který vítr mám proklínat se vyznačuje maximálně
exaltovanou a až trýznivou citovostí.
