Ve své knize se Stanislav Grof věnuje mnohdy tabuizovanému tématu: umírání a smrti. Sleduje podobnosti změněných stavů vědomí a „zážitků blízké smrti“ a popisuje jejich terapeutické uplatnění. Opírá se přitom o vlastní zkušenosti s pacienty, o experimenty s navozováním změněných stavů vědomí za pomoci drog i za pomoci rituálů popsaných znalci starověkých kultur: podrobně se zastavuje u šamanismu i u „knih mrtvých“, jež známe z různých geografických a jazykových oblastí.
