Ačkoli lyrickým deníkem Elsy Aids prochází povědomý odstín tmy jako místa osamění, v centru stojí jiný obraz: noc, která je těsnější než lidské tělo. Psaní pak povléká ztemnělou krajinu spolknuté noci, z níž náhle už není kam se probudit. Duté, samo sebe uzavírající tělo je výrazem bezmocného stavu, v němž se skutečnost spojuje s obrazem.
