Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Zřejmě nejznámější česká lyricko-epická báseň, s níž byl autor původně v nakladatelských domech odmítán, se během posledních dvě stě let dostala do kánonu českého kulturního dědictví. Trochu paradoxně se tak -klasikou- staly sloky plné rozervanectví, tedy vyostřené romantické stylizace autora, který se rozešel s tradičním systémem hodnot a obecně přijímanou ideologií a žije v konfliktu se světem i sám se sebou.
