Po únoru 1948 se zvedla velká vlna utečenců, kteří odcházeli z Československa do exilu v obavách z politických perzekucí. Mnozí z nich se odmítali smířit s novou totalitou a rozhodli se proti ní vystoupit. V exilovém prostředí vznikaly skupiny rodícího se třetího odboje, které si vzaly za cíl monitorovat situaci v Československu, udržovat kontakty s příznivci doma a provádět i zpravodajskou činnost. Část z těchto organizátorů odboje hledala logicky podporu u zpravodajských služeb západních demokracií. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byli do Československa vysíláni dobrovolníci, pověření kurýrními úkoly i získáváním informací z branně-bezpečnostní oblasti, hospodářství i nálad mezi obyvatelstvem. Komunistický režim je označoval agenti-chodci a v průběhu čtyřiceti let z nich vytvořil smyšlenou legendu o žoldácích, vysílaných imperialismem vraždit stranické funkcionáře, pohraničníky a příslušníky SNB. Skutečnost však byla naprosto jiná, kurýři měli pokyn na sebe neupozorňovat a kromě ohrožení vlastního života nepoužívat zbraní. Jejich práce byla mimořádně riskantní, v případě zatčení je čekaly brutální výslechy a mnohaleté tresty vězení. Čtyřicet dva z nich skončilo život na popravišti, jejich osudům je věnována tato kniha.
