Čtvrté vydání učebnice především reflektuje změny, ke kterým došlo od roku 2006, kdy bylo publikováno třetí vydání této učebnice.
Jedná se především o změnu, ke které došlo v důsledku Lisabonské smlouvy, která změnila strukturu primárního evropského práva tím, že primární právo je obsaženo ve dvou rovnoprávných smlouvách (Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie). Odstranila tak rozlišování v rámci evropského práva na právo komunitární a právo unijní, kteréžto dělení převážilo strukturu tří pilířů, která byla Lisabonskou smlouvou překonána. Lisabonská smlouva přinesla změny i v institucionální části, legislativním procesu, oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a spolupráce ve věcech občanského práva, práva trestního a policejní spolupráce. Přirozeně, že pozornost byla věnována i méně významnějším změnám, které však prostupují celou oblast primárního práva. Autoři zohlednili pochopitelně i vývoj judikatury a práva sekundárního.
Publikace je především učebnicí orientovanou na studenty právnických fakult a další posluchače práva. Slouží však nepochybně i praktikům, soudcům a advokátům a dalším právnickým povoláním. Plní totiž trojí základní účel. Vykládá základní pojmy a strukturu evropského práva, včetně jeho vztahu k právním řádům členských států a mezinárodnímu právu veřejnému. Svým zaměřením však pomáhá i při výkladu a řešení sporných otázek a napomáhá tak při aplikaci evropského práva. Třetím účelem je poskytnout informace platné v evropském právu, jehož prameny se dotýkají prakticky všech oblastí českého právního řádu.
Publikace je s ohledem na rozsah jak doktrinálních, tak soudních výkladů a informací o stavu pozitivního práva vítanou pomůckou komentářového charakteru.
Autoři vycházeli při výkladu evropského práva jednak ze znění právních předpisů (psané právo), jednak z přirozené judikatury evropských soudů a z právní literatury nejen českých, ale především evropských autorů.
