Významná, světově proslulá etoložka se ohlíží za svým třicetiletým působením v Africe a podává ságu volně žijících šimpanzů, jejichž studiu se věnovala. Za svého dlouholetého výzkumu odkryla mnoho z jejich života, ale i ukázala, že toho o nich ještě stále všechno nevíme, například o jejich agresivitě, hloubce jejich starostlivosti či míře jejich vcítění. Šimpanzi, naši nejbližší příbuzní, nám ukazují naši dávnou minulost, díky nim se dozvídáme i o vlastním místě v životě.
Jane Goodallová (1934), světově proslulá anglická etoložka, zasvětila celý svůj život výzkumu šimpanzů. Jako třiadvacetiletá odjela do Afriky a stala se asistentkou proslulého paleontologa a antropologa Louise Leakeyho. Na jeho doporučení pak odjela do Tanzanie, aby se věnovala výzkumu volně žijících šimpanzů v národním parku Gombe. V roce 1965 obhájila doktorát na univerzitě v Cambridgi. Vrátila se do Afriky a založila tam výzkumné centrum, které od roku 1967 vede. V roce 1977 založila Institut pro výzkum, vzdělávání a ochranu divoké přírody, nesoucí její jméno. Bojuje za šetrné zacházení s lidoopy při biomedicínských experimentech, za zákaz jejich lovu pro potravu či pro peníze, za zachování jejich životního prostředí, ale i za uchování kulturního dědictví místního obyvatelstva.
Je autorkou víc jak dvaceti velmi úspěšných knih. Její kniha Ve stínu člověka měla celosvětový ohlas. Stala se také předmětem mnoha televizních dokumentů, z nichž některé byly uváděny i Českou televizí. Získala dlouhou řadu čestných doktorátů a vyznamenání. Anglická královna ji za její lidský i vědecký přínos povýšila do šlechtického stavu.
