Kniha podrobně rozebírá otázku přípustnosti souběžného výkonu cizího občanství vedle českého podle současné české právní úpravy a také podle předchozích právních úprav, které platily na území českých zemí od vzniku institutu státního občanství v roce 1811. Hlavním výstupem je okomentované vymezení hlavních kategorií osob, které mohou mít legálně dvojí občanství: manželky a manželé cizinců, děti ze smíšených rodin, čeští občané na Slovensku, českoslovenští emigranti, kteří nabyli cizí občanství v letech 1948 až 1990, část potomků tzv. „neodsunutých“ osob (po roce 1945).
Publikace je určena jako pomůcka matrikám a správním úřadům, které se problematikou státního občanství zabývají. Rovněž studentům právnických fakult (zejména oborů ústavního, správního a mezinárodního práva) a také zájemcům z řad nejširší veřejnosti, kterým by měla pomoci k přehledné orientaci v dynamicky se rozvíjejícím právním institutu, který v posledních dvanácti letech doznal významných změn.
