Patnáctý díl Velkých dějin zemí Koruny české je věnován krátkému, avšak klíčovému období let 1938–1945. Samostatný československý stát byl po pouhých 20 letech existence nejprve územně okleštěn, zbaven základních politických a ekonomických předpokladů nezávislé existence a v podobě druhé republiky přežil pouhého půl roku z milosti nacistického Německa. Po vyhlášení samostatného slovenského státu na jaře 1939 se Čechy s Moravou ocitly pod německým protektorátem a navzdory některým atributům suverenity jim v poměrně krátké časové perspektivě hrozilo, že se stanou integrální součástí Třetí říše. Český národ v existenčním ohrožení zaujal širokou škálu stanovisek od aktivní kolaborace s nacisty po ozbrojený odboj. Zejména jeho vojenská a v prvé řadě zahraniční složka výrazně přispěla k obnovení kontinuity státoprávního vývoje, k čemuž výrazně přispěla rozhořčená reakce mezinárodního veřejného mínění na nejkřiklavější projevy nacistické perzekuce.
