Kniha přináší nikdy nezveřejněný soubor dopisů, které psal Bohuslav Reynek v letech 1951–1970 Tereze Sumové, vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka. Korespondence dává nahlédnout nejen do vřelého přátelského vztahu stárnoucího grafika a básníka k mladé, životem těžce zkoušené dívce, ale především nabízí čtenáři vhled do zvláštního a jedinečného milieu Reynkova petrkovského sídla, v němž se katolický básník snažil i ve ztížených podmínkách reálného socialismu pěstovat v šedivém běhu všedních dnů svébytné umění vyrůstající z lásky k člověku a pokory před Bohem.
