Povídky Carlose Victorii (1950 - 2007) klamou tělem. Místy až klasický střih často praská ve švech pod náporem krutých a silných vášní, které zmítají jejich postavami. Jeden z nejlepších kubánských exilových spisovatelů směl na Kubě uveřejnit pouze jedinou povídku - v patnácti letech. Těžký život se odrazil i na jeho psaní. Aby sám nezešílel, musel je usměrnit do strohé formy. Přesto se najde málo autorů, kteří v sobě dokázali najít tolik pochopení pro narušené lidi.
Carlos Victoria (1950, Camagiley - 2007, Miami), jeden z nejvýraznějších prozaiků kubánského exilu z takzvané generace Mariel (podle přístavu, přes který v roce 1980 opustilo ostrov 125 000 lidí). Je autorem tří románů a tří povídkových souborů.
