Alyho kniha, jež vzbudila nejen v Německu nebývalý ohlas, je věnována obyčejným Němců v letech 1933–1945. Hlavní důraz je v ní položen na sociální aspekty národně socialistického režimu a na jeho snahy získat obyčejné Němce na stranu nacistů. Aly zde systematicky zkoumá zásahy státu do sociální sféry v podobě striktní měnové politiky či sociálního a zdravotního zabezpečení do té doby bezprizorních mas. Protože však nákladnou národně socialistickou sociální politiku bylo třeba z něčeho financovat, věnuje se autor problematice finančních zdrojů. Jejich rozborem dospívá k závěru, že udržet sociální systém 30. a počátku 40. let bylo možné pouze na základě využívání zdrojů z dobytých území, jež byla ekonomicky a hospodářsky vysávána a ruinována, a spolu s tím i prostřednictvím zdanění a zabavení židovského majetku. Z těchto výnosů, stejně jako z výnosů pro Němce výhodných bankovních operací ve vztahu k okolním zemím, profitoval každý loajální Němec, lhostejno, zda se vnitřně ztotožňoval či rozcházel s nacistickou ideologií a propagandou.
