Tématem tří studií zařazených do této knihy je režie chápaná nikoli jako pouhý pořádající činitel jednotlivých složek činoherního umění, ale jako specifická umělecká činnost, ve které právě vzhledem k tomu, že má (podobně jako herectví či scénografie) vlastní analyzovatelnou ,,techniku*, lze uplatnit inspirovanou tvořivost. První studie (Od výjevu k obrazu jednání) identifikuje vlastnosti režie u jejích předchůdců, druhá (Specifické problémy režie), jejíž osnova vychází ze zkušenosti se studiem základů režie na Divadelní fakultě AMU, zkoumá její elementy a obsahuje i výklad nejdůležitějších pojmů a rozbor některých konkrétních režijních přístupů, zatímco třetí představuje novou rozlišenou verzi dávno rozebraného autorova studijního textu Ejzenštejnovy lekce divadelní režie.
