Takzvaná incká říše byla vůbec nejrozsáhlejším a zároveň i nejlépe organizovaným indiánským státem celé předkolumbovské Ameriky. Schopnost domorodých vládců vynucovat si prostřednictvím rozsáhlého byrokratického aparátu na obyvatelích říše plnění rozsáhlých pracovních úkolů (jejichž trvalým důkazem jsou působivé stavební památky, silnice a megalitické hradby), ale zároveň zachovávat zdání reciprocity a sociální solidarity, zaujala mnohé evropské sociální myslitele, od Tomassa Campanelly po Voltaira. Ale inkové osvědčili svou vitalitu i v době nadvlády španělských kolonistů a režimů nezávislých latinskoamerických států. Kniha nastiňuje kulturní tradici v oblasti And, kterou inkové pozoruhodným způsobem završili, popisuje dramatické okolnosti dobývání říše -Čtyř dílů světa- a oživení incké tradice ve 20. století.
