Smysl pro hudbu, pro samotný hudební obsah skladeb, se v novější západní civilizaci ztratil. To, co z něho zbylo, je už jen záliba pro elektrizující taneční rytmy, pro extázi z ohlušujícího hřmotu a pro hudbu jako zvukovou kulisu. Do této situace vnesl Rudolf Steiner před 100 lety nové umělecké odvětví – tónovou eurytmii: pohybové umění, které si neklade za úkol vyjadřovat – na způsob tance – osobní pocity z prožitku hudby, ale viditelně znázornit reálný a objektivní obsah určitého díla. Tak se tónová eurytmie snaží přispět k obnově vztahu moderního člověka k hudbě a umocnit jeho prožitek z ní.
