Od doby, kdy lidská společnost objevila ono „kouzelné“ místo, kde mohl jedinec nebo skupina za úplatu nabízet své výrobky či služby a které nazýváme trh, vždy existovala na straně nabídky oprávněná snaha uspět co nejlépe. Základní cestou, jak tohoto úspěchu dosáhnout, byla soutěž o zákazníka, která se v drtivé většině případů realizovala přímým střetem na tomto trhu. Přímý střet je hluboce zakořeněn v myšlení lidstva. Vždy totiž šlo o přežití, kdy vyhrával ten, který byl lepší, rychlejší, ofenzivnější. Ale tento přístup byl také provázen trpkým poznáním, že přímý střet či boj přináší značné utrpení a velké škody. Právě tuto skutečnost dobře znají vojáci, kteří absolvovali válku, tuto skutečnost, a to je pro nás důležité, si dnes začínají uvědomovat i manažeři významných firem.
Ústřední tezí tohoto nového přístupu ke konkurenční strategii je, že firma může dosáhnout svého cíle (a přitom se vyhnout přímému dlouhodobému střetu), když naplánuje tu správnou konkurenční strategii. A pokud ke střetu dojde, není tento přístup založen na pouhé schopnosti vyhrávat bitvy, ale ve schopnosti učinit tato vítězství pro firmu užitečnými. Přijetí této teze vyúsťuje v požadavek na nový přístup ke konkurenčním strategiím, na přístup, který je založen na filosofii „vítězství bez boje“. Rozumějme: “filosofii dosažení cíle bez přímého dlouhodobého střetu s konkurenční firmou“.
Základem knihy Františka Bartese Strategie konkurenčních střetů je tzv. ofenzivní pojetí konkurenčního střetu firmy vycházející z čínské bojové filosofie Sun Tzu. Kniha je doplněna i o nejnovější autorovy poznatky z oblasti Specifického informačního systému firmy (Competitive Intelligence) a jeho roli při strategickém rozhodování vrcholového managementu firmy.
