Tato kniha přibližuje americký pohled na jeden z klíčových okamžiků naší zahraniční politiky, přijetí České republiky do NATO. Zamýšlí se nad tím, co tento krok znamenal pro Spojené státy americké. Dne 12. března 1999 došlo k dlouho očekávanému rozšíření Severoatlantické aliance o tři země bývalého Varšavského paktu. Zároveň došlo i k hluboké vnitřní proměně aliance, která se měla stát aktivním politickým nástrojem formování nové Evropy a jejího okolí. Pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko byl vstup do aliance nejvyšší prioritou, měl jim přinést především hodnověrné záruky vlastní bezpečnosti. Rozšíření aliance však záviselo na postojích a zájmech jejích stávajících členů, zejména pak na postoji Spojených států, nejvlivnějšího a nejsilnějšího ze spojenců. Pochopení amerického postoje k rozšíření aliance v roce 1999 pak umožňuje porozumět nejen pokračujícímu procesu rozšiřování NATO, ale i nové roli této organizace v postbipolárním světě.
