Dvojjazyčný debut Aleny Meas, české autorky píšící francouzsky, představuje most mezi současným českým a francouzským básnictvím. Je postaven zejména na protikladu motivu stavby a motivu fragmentu. Stavbu kromě názvu symbolizují i jednotlivé oddíly, které po vzoru antických chrámů vedou ke konečné harmonii. Stavba je zde však míněna více jako proces, proto se zde setkáváme s fragmenty a základními živly (zejména moře a voda), tj. se střípky lidské existence, z nichž občas vyšlehne závratnost okamžiku. Ve sbírce tudíž nacházíme mnoho forem od klasické básně přes básně v próze až ke složitě komponovaným básnickým cyklům. Další napětí vychází z autorčiny abstrahující poetiky, která se opírá o konkrétní chvíli, místo (pařížské uličky a kanály, Atlantický oceán), inspiraci slavnými malířskými díly a především o konkrétní lidské osudy.
