Sled postřehů, vzpomínek a asociací vyvolaných poutí po východoanglickém pobřeží počátkem devadesátých let minulého století se v podání známého německého prozaika postupně rozrůstá v úchvatné předivo úvah na téma pomíjivosti, zániku a dlouhého stínu minulosti, jež nepřestává ovlivňovat náš život.
Autorova zpráva o pěším putování krajinou někdejších honosných panských sídel, prosperujících přístavů a letovisek, dnes vesměs poznamenaných nezadržitelným úpadkem, a s ní spojená evokace řady historických postav a událostí - Conradova zážitku hrůz kolonizace Konga, ničivého vlivu Evropanů na vývoj Číny, rozmachu a úpadku výroby hedvábí v Anglii a Německu či spojeneckého bombardování Německa za druhé světové války - je ve svém celku jakýmsi essai noir na téma tragické povahy lidských dějin, zároveň však nepřestává fascinovat šíří svého záběru a množstvím motivů tvořících Sebaldův melancholický obraz světa, jehož nepominutelnou součástí je i autorův vlastní životní osud.
