Vůbec poprvé, šedesát let od jejich vydání, se k českému čtenáři dostávají vzpomínky Augusta Kubizka, jediného a výlučného přítele Adolfa Hitlera, s nímž společně trávil čas v letech 1904 - 1908, nejprve v Linci a později ve Vídni. Mezi životopisnými knihami o Hitlerovi zaujímá Kubizkovo dílo nejvýznamnější pozici, popisuje totiž události, kdy se Hitlerovy myšlenky utvářely a zároveň provádí hlubokou psychologickou sondu do jeho osoby. Kniha, obsahující české veřejnosti doposud neznámá fakta, je určena hlavně historikům, avšak pro svižný, deníkovým stylem líčený děj s mnoha překvapivými zvraty, zaujme i širší veřejnost.
Hitlera zde vidíme v různých, střídajících se podobách. Jednou jako snílka, milovníka přírodních krás a vážné hudby, jindy zase jako depresivního a zlostného člověka, nenávidícího politické i společenské poměry kolem a vše neněmecké (v knize jsou např. popsány dva incidenty mladého Hitlera s Židy, ale i výtky vůči jiným národům, Čechy nevyjímaje). Možná i to někdy v minulosti bránilo vydání tohoto svazku.
V knize je zaznamenán i zvláštní okamžik, jakási změna, která se odehrála v Hitlerově mysli jedné noci na vrchu Freinbergu a která by mohla být považována za mystické vytržení, či snad osvícení, okamžik, kdy Hitler pochopil, přijal (či jak to nazvat) svoje -poslání-.
August Kubizek byl jediným člověkem, který kdy stál Hitlerovi nejblíže a kterému se Hitler svěřoval i s tím nejintimnějším. Kniha je tedy svým způsobem výjimečným dílem. Jak uvádí Kubizek, sám Hitler už jako říšský kancléř při pozdějším setkání s ním prohlásil: - ‚O mně smí psát jen někdo, kdo mě skutečně znal. A pokud někdo přichází v úvahu, jste to jen vy, Kubizku.' Nato se obrátil k pobočníkovi a dodal: ‚Ihned to zapište.' -
