Chalupeckého opus nás staví hned před celý balík problémů. Abychom začali prvním: kdo je vlastně autor takového díla? Historik umění? Kritik? Nebo teoretik, jak se u nás nepěkně říká? Nebo filosof uvažující o umění? Pak tedy estetik? Žádné z těchto pojmenování nevyjadřuje přesné půdu, na které se Chalupecký pohybuje. Filosofická jeho práce není, i když se filosofickými systémy, téměř všemi pro moderní dobu důležitými, obírá. Není to ani práce z teorie umění, rozumíme-li teorií umění nauku, usoustavňující jistá pravidla platná pro tvorbu a vnímání uměleckých děl. A kritika, chápeme-li ji tak, jak je u nás běžné, jako glosování současného uměleckého dění obvykle bez pevnějšího názorového zázemí, kritika to také není. A historie umění také ne: Chalupeckého přístup běžnou uměleckohistorickou pracovní metodu mnoha směry přesahuje.
Tedy: kdo je vlastně autor tohoto díla? Pro jeho profesi nemáme v češtině vhodné pojmenování; Anglosasové by ho zřejmě nazvali art-writerem, ale český převod asi ve smyslu -spisovatel o umění- ani nezní dobře, ani není výstižný. Art-writer je člověk, který zná a glosuje umění zblízka, takřka zevnitř opírá se však při tom, aniž by je příliš zdůrazňoval, o hluboké znalosti filosofické, historické i o širší souvislosti kulturní a vědní. Tak jsou založeny téměř všechny známé Chalupeckého eseje, tak byly orientovány i jeho legendární Listy; a tak je založena i jeho přítomná kniha. Jenže v té Chalupecký klade karty na stůl; ledovec, z něhož jsme vídali jenom špičku, se nyní vynořil.
