Disertační práce předkládá analýzu herectví jako fenoménu veřejného vystupování závisejícího na kvalitě duchovní existence. V rovině metodologické představuje pokus o objektivní výpověď nevylučující osobní zkušenost autora. K názorné explikaci konkrétních témat užívá srovnání metodických principů křesťanských duchovních cvičení Ignáce z Loyoly s antropologickými důsledky pedagogických postupů Konstantina Sergejeviče Stanislavského.
