Kniha v úvodu přirovnává právo k pralesu, v němž se dá snadno zabloudit a který je vymezován četnými teritorii, v nichž se dobře orientují jen někteří odborníci. To platí tím spíše pro správní právo, které nás doprovází od kolébky až po důchod a obsahuje regulaci množství oblastí, které spolu nijak nesouvisí. Jakkoli je snahou zákonodárce dát správním orgánům i adresátům veřejné správy přesné návody, jak postupovat, nikdy se to dosud nezdařilo a ani budoucnost nepřinese v tomto směru změny. Proto jsou aplikační praxi dávány ku pomoci „berličky“ v podobě analogie, neurčitých pojmů a uvážení, které nejen mohou, ale i musí využívat. Kniha, ač zařazena do oblasti odborných monografií by měla být pomůckou právě pro praxi, která se tak může v onom pralese lépe orientovat a nalézt cestu na pevnou půdu.
