Autor se soustřeďuje na problematiku tvůrčí práce se světlem a s jeho různými existenčními formami v divadelním artefaktu v rámci avantgardních scén, na nichž působil či je samostatně vytvářel E. F. Burian. Po historickém exkursu do vývoje prostředků a postupů využívání světla na jevišti podrobně sleduje vývoj zobrazovacího principu světelného divadla v Burianově inscenační tvorbě v celém jejím vývojovém rozsahu (1925–1959). Nezabývá se ovšem pouze běžnými formami práce se světlem, ale podrobně rozebírá zejména Burianovu práci se světlenými obrazy všeho druhu, stínovými, diapozitivními i filmovými. Popisuje, analyzuje a hodnotí ji jak v široce reflektovaném kontextu, tak v kontextu Burianovy celoživotní tvorby vůbec. Autorova hlavní pozornost je zaměřena na Burianův specifický druh světelného divadla, tzv. „Theatregraph“. Závěr pak mj. vyzdvihuje přínos Burianova experimentování v této oblasti. Obrazovou část tvoří bohaté ukázky z různých archivních materiálů.
