Švýcarský spisovatel Benjamin Vallotton (1877–1962), syn protestantského kazatele a literárně činné matky, svá rodinná obdarování nepromarnil. Vystudoval teologii, stal se učitelem a hojně překládaným autorem více než padesáti francouzsky psaných knih. Řadu svých románů a povídek věnoval každodennímu životu obyvatel švýcarského kantonu Vaud a později frankofonního Alsaska. V románu Rozkvetly skály (Sur le roc, Payot, 1924) ) vzdal hold rodnému kraji své matky, alpskému údolí Fressinieres ve francouzském kantonu Hautes-Alpes, kam se sám uchýlil v době německé okupace Francie. Příběh protestantské komunity se odehrává kolem roku 1800, na úbočí Dormillouského hřebenu, ve výšce více než 1700 m nad mořem. Tato místa, kraj horských údolí, kaňonů a ledovcových kaskád, se stala útočištěm románských valdenských, které ještě v pozdním středověku opakovaně stíhala a pronásledovala inkvizice. Založili tu chudičké osady, dokázali v nich postavit školu i kostel. S neobyčejnou obrazivostí, ústy dospívající dívky, vypráví autor o tomto světě „mimo svět“, o úchvatné přírodě, která však dokáže být také velmi krutá, o životě a hodnotách rodinného společenství, které nejen setrvává, ale dál pracuje ve víře a učení předků.Vynikající český překlad profesora Amedea Molnára, potomka italských valdenských, poetické kvality originálu nepochybně umocnil. Vznikl spontánně v roce 1970 a byl tehdy na pokračování otiskován v týdeníku Kostnické jiskry. Knižního vydání se mu však mohlo dostat až nyní.
