Kniha se zabývá otázkou relativní váhy kultury v poměru k sociálně-strukturálním a materiálním podmínkám lidského života. Kultura je zde chápána v širokém smyslu, který získala v sociálních vědách v polovině 20. století, jako významy sdílené členy společnosti nebo určité skupiny. Je jednání ve společnosti určováno sociální strukturou, materiálními podmínkami sociální existence, nebo tím, jak lidé rozumí světu, druhým i sobě samým? Je možné, aby platilo vše zároveň? Co znamená, že kultura ovlivňuje lidské jednání? Existuje něco jako „kulturní logika“? Autor ukazuje, že kultura je jedním z původních zdrojů determinace jednání a jako taková se nedá redukovat na sociální uspořádání nebo materiální podmínky života. Sdílená kultura nikdy není vágní a libovolná, vždy naopak zahrnuje alespoň některé ustálené významové souvislosti, které se jakožto specifická logika dané kultury promítají do jednání aktérů. Kultura je pro jednotlivce v běžném životě neviditelná, protože ji nenacházejí před sebou, nýbrž je tím, prostřednictvím čeho vnímají svět, utvářejí si o něm soudy, interpretují situace, a v důsledku toho také jednají. Pozorovateli se však kultura určité skupiny jeví jako uspořádaný celek či struktura a právě v této uspořádanosti lze spatřovat vysvětlení toho, proč kultura může ovlivňovat jednání. Autor předkládá pohled na vztah kultury a jednání, který je polemikou se strukturalismem, materialistickou teorií symbolických praktik Pierra Bourdieuho a idealistickou kulturní sociologií Jeffreyho C. Alexandera.
