Předkládaná publikace poskytuje čtenáři komplexnější pohled na vývoj českého zemského (šlechtického) dědického práva od konce dvanáctého století (Statuta Konrádova) až do poloviny století sedmnáctého (Deklaratoria a Novely), a to především práva hmotného. Text vychází z pramenné studie rozhodujících právních památek a hledá v nich odpovědi podle schématu zůstavitel, projev poslední vůle, předmět posloupnosti, omezení vůle zůstavitele (povinný díl) a konečně intestátní pořádek. Věnuje pozornost privilegiu Vladislava II. Jagelonského, odrazu „testamentární“ praxe před Vladislavským zřízením zemským (1500) ve Všehrdově díle a konečně také Obnovenému zřízení zemskému (1627) ve znění Deklaratorií a Novel (1650), které přinášejí římskoprávní prvky a představují tak zásadní milník vývoje tohoto práva. Závěrem je k textu připojen ještě Epilog, který věnuje úpravě dědického práva podle Rakouského všeobecného občanského zákoníku (1811) a následujících předpisů. Předznamenává tak potřebu zpracovat komplexněji tento právní obor i pro dobu moderní.
