Poslední sbírka poezie literárního vědce, rusisty, překladatele a básníka Jiřího Honzíka je ohlédnutím za životem člověka, kde se motivy milostné prolínají s konečností bytí.
Jiří Honzík se narodil 19. dubna 1924 v Košumberku u Chrudimi. V roce 1950 absolvoval literární historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil následně jako aspirant a odborný asistent. Od roku 1972, kdy musel z univerzity odejít, je překladatelem a literárním histo¬rikem ve svobodném povolání. Publikuje od roku 1945 v novinách i časopisech, je autorem četných předmluv a doslovů, pořadatelem řady autorských výborů a an¬tologií (Zlato v azuru, 1980; Poezie přelomu století, 1984; Ústa slunce, 1985, aj.) a překla¬datelem více než šedesáti titulů z ruské literatury a literární vědy (mj. M. Bachtin, V. Brjusov, N. Gumiljov, A. Lunačarskij, B. Okudžava, B. Pasternak a I. Turgeněv). Samostatně knižně vydal výbor z literárně-historických studií Dvě století ruské literatu¬ry (Torst, 2000) a sbírku básní S podzimem za zády (Torst, 2005). Jeho manželkou byla překladatelka a spisovatelka Milena Honzíková (1925–2001).
