Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (1914-2002) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím. O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes. Není vyloučeno, že se na pečlivém a početném výběru podílel samotný Kolář, neboť jde o zásadní a reprezentativní průřez jeho dílem a současně o velmi osobní práce. Padesát pět let od počátku tohoto Kolářova „tance mezi ruinami“ lze konstatovat, že intenzita jeho prvních objevů nezmizela. Se zkušeností pozdějších konceptuálních proměn výtvarného umění dnes možná můžeme objevnou otevřenost básníkovy tehdejší tvorby ocenit lépe, s větším porozuměním, než tomu bylo počátkem šedesátých let, kdy se svými kolážemi začínal vystupovat na veřejnost. Syntetická kvalita výtvarného a básnického gesta, přesnost formy spolu s matoucím, ale přitom apelativním obsahem potvrzuje jejich hodnotu jako jednoho z klíčových projevů českého poválečného umění.
