Druhý román Johanny Holmströmové, vypráví o síle patriarchátu, o kulturních propastech a o spletitých cestách mezi identitami. Samira a její kamarádky mají strach jenom ze dvou věcí: že se z nich stanou asfaltoví andělé a že se budou muset vdát proti své vůli. Samira nechce ani jedno, a tak se rozhodne uprchnout z domova. Opustí matku Sáru, finsko-švédskou konvertitku k islámu, která chce za každou cenu víru praktikovat ortodoxněji než její manžel Farid, řidič autobusu a přistěhovalec z maghrebského regionu. Opustí také mladší sestru Leilu, která se ve svých patnácti uzavře do sebe, ve škole cítí nebezpečí a nerada by poutala pozornost, ale matka ji nutí nosit hidžáb. Starší sestra Samira chce žít jako její finští vrstevníci: odstěhovat se z domova, studovat na univerzitě, zbavit se nevinnosti. Cesta za snem se ale začne komplikovat, když se zamiluje do Pitera, který si oholí hlavu a dá se k partě rasistů.
