Kniha se zabývá bezpečnostní politikou Evropské unie a podrobněji také jednoho z jejích členských států, České republiky. Hledá odpověď na otázku, jestli v Evropské unii dochází ke splývání vnitřní a vnější bezpečnosti a zejména ke stírání rozdílů mezi dvěma nejdůležitějšími bezpečnostními institucemi - policií a armádou. Zda splývá role policie a armády na úrovni Evropské unie, zda evropská integrace takový proces povzbuzuje, nebo mu spíše brání, a konečně zda dochází ke stírání rozdílů mezi policií a armádou na úrovni členského státu.
Autor dochází na základě případových studií evropské a národní úrovně k závěru, že ačkoli je možné na papíře pozorovat celou řadu změn, v praxi je jejich dopad jen velmi omezený. Viditelné změny jsou způsobeny zejména důrazem na otázky vnitřní bezpečnosti, kdy se předcházení vnitřním hrozbám podřizují i aktivity doposud považované za součást vnější bezpečnosti. V podstatě všechny viditelné změny lze ovšem velmi jednoduše zvrátit v okamžiku, kdy by se změnil bezpečnostní diskurs nebo politické preference. Policie a armáda stále zůstávají dvěma odlišnými složkami s různými úkoly a rozdílným způsobem práce.
