Když Kerstin Ekmanová v roce 1993 vydala román Černá voda, způsobil naprostou senzaci. Sbíral jedno ocenění za druhým, mj. prestižní Augustovu cenu (1993) nebo Cenu Severské rady za literaturu (1994) a dodnes se ho v ani ne desetimilionovém Švédsku prodalo přes 400 000 výtisků. Autorce přinesl také mezinárodní věhlas – byl přeložen do více než dvaceti jazyků a zásluhou nakladatelství Argo konečně vychází i v češtině. V Černé vodě najdeme všechno, co od severské detektivky očekáváme, ale ještě něco navíc. Příroda nehostinných krajů na samém severu není jen drsná a nehostinná, ale i zpustošená místními lidmi, kteří s ní ztratili spojení, v honbě za ziskem nemilosrdně kácejí hluboké hvozdy a vytvářejí holiny – nezacelitelné rány na tváři krajiny, které jako by symbolizovaly prázdnotu v duších místních venkovanů. Naděje mladé učitelky Annie, která sem s malou dcerkou přijde hledat nový život v komunitě idealistických, leč zoufale naivních odpůrců moderního života prchajících z měst, se zhroutí hned na začátku: nejen, že na ni u autobusu nečeká její milenec Dan, ale když se nakonec vydá do cizích lesů sama, narazí v nich na krvavou scénu, dvojici ubodanou ve stanu. Nevyřešená vražda obyvatele Černé vody hluboce poznamená, ale když se minulost po osmnácti letech probudí, tragédie tím nekončí.
