Frekvence milostných motivů a intenzita erotické vášně v Holoubkových básních z posledních pěti šesti let, soustředěných ve sbírce Veselý hřbitov, signalizuje záviděníhodnou vitalitu a milostnou energii snad nevyčerpatelnou.
O zážitkovém původu Holoubkovy poezie není pochyb už delší dobu a jinak tomu není ani v současnosti. Vlastní prožitky básník nadále s oblibou zprostředkovává v mikropříbězích nasycených až fotografickými detaily, s nimiž ovšem nakládá rukou máčenou v surrealistické křtitelnici. Milostnou extázi však nyní slyšitelně provází také existenciální ozvěna, evokace milostného aktu je vrstevnatější, plastičtější, drsnější.
K opakujícím se veršům konstatujícím krásy života pak přibývají doznání plná splínu a skepse, markantně u autora narůstá zklamání z toho, že naděje na společenskou změnu se rozplynula toliko ve střídání ismů, zvětšuje se básníkovo znechucení z narkotické dominance konzumu.
Novou sbírku Holoubkovy poezie doprovázejí ilustrace Kristiana Kodeta, autorem doslovu je prof. Lubomír Machala.
