„60. léta bývají adorována jako nejúžasnější období novodobé historie. Vždyť se začalo létat do vesmíru, sukně se postupně zkrátily až na rozměr širšího opasku a za odlišný politický názor se už nepopravovalo. Alespoň ve střední Evropě. Ve světě frčela sexuální revoluce, AIDS ještě nebyl vynalezen a my jsme pomaloučku začínali směřovat ke kontrarevoluci, jak ten pošetilý pokus o polidštění socialismu pojmenovali sovětští soudruzi. Dostávalo se nám takových vymožeností, jako byl Tuzex, výjezdní doložka a devizový příslib. Kundera přestal básnit o Fučíkovi, ve čtvrtek se stály fronty před knihkupectvím a v pátek zase před Masnou. Naše filmy dostávaly Oscary, naši fotbalisté předstírali, že chodí do práce, a přesto byli druzí na světě. Železná opona začínala malinko rezivět, ale život na obou jejích stranách byl pořád diametrálně odlišný. Zatímco čeští studenti snili o vymoženostech kapitalismu, jejich západní kolegové stavěli barikády ve jménu Che Guevary a Mao Ce-tunga. Nicméně když je člověku dvacet nebo tak nějak, tak je pro něho právě tohle období asi tím nejúžasnějším, ať se píše jakákoli dekáda kteréhokoli století. Pokud ovšem nemá nepřekonatelné problémy třeba s láskou nebo represivními orgány. Ohlédnutí pak někdy mívá neveselé následky, nejbáječnějším létům navzdory.“ Kvantitativní analýza je detektivní příběh sahající až do poloviny šedesátých let. Pro televizního dokumentaristu Vaška Zbořila je sraz jeho bývalých spolužáků z VŠCHT na první pohled jen nutným společenským zlem. Netuší však, že při vzpomínání na svá studentská léta narazí na záhadu týkající se okolností sebevraždy neznámého spolužáka, jejíž řešení jej bude zaměstnávat celý další rok. Při svém pátrání postupně nalézá nečekané souvislosti padesát let staré tragédie se skandálním zvolením Allena Ginsberga králem Majálesu v roce 1965. Návrat proti proudu času s sebou přináší jak nostalgii po dávno minulém mládí, tak i odhalení tvrdých politických tlaků represivního režimu.
