Výbor ze Sartrových kratších textů obsahuje významnou kritiku pojetí “já” ve filosofii vědomí (Transcendence ego, vydáno v roce 1936), dále kritiku psychologických a konkrétněji psychoanalytických představ o emocích, jež ústí do vlastní, fenomenologické analýzy emocionálního chování (Nástin teorie emocí, vydáno v roce 1938), a na závěr přednášku a následnou diskusi o Sebevědomí a sebepoznání (vydáno v roce 1948). Pojítkem všech tří textů je Sartrova představa o vědomí, jež je samo sobě plně přístupné (“průhledné”) a nemůže si před sebou nic zastírat. Proto je lidská existence existencí plně vědomou.
