Studie sleduje umělcovu tvorbu v souvislosti s několika charakteristickými tématy dobového duchovního klimatu. Jedním z nich je symbolické zhodnocení interiéru jakožto prostoru intimity a snění, jiným nové prohloubení vztahu k přírodě, jež lze ve zkratce nazvat obratem k duši krajiny. Dalším je téma nálady, tehdy stejně lákavé a přitažlivé pro teoretické uvažování jako pro uměleckou praxi. Dvě kapitoly se věnují kompozici a sémantice obrazového prostoru. Předposlední kapitola rozebírá představy o mistrovském díle a kapitola závěrečná cesty k jeho dosažení. V ní jsou nastíněny charakteristické tendence a důrazy Mařákovy umělecké práce i jeho pedagogické činnosti.
