Jádrem knihy je naléhavá snaha sdělit své zkušenosti, popsat složitou proměnu životních východisek emigranta i osobní oběť, kterou odevzdává zejména první emigrantská generace ztrátou vlastních kořenů.
Také zkušenost nakonec nerealizovaného návratu po roce 1989 a zároveň perspektiva z kanadského Vancouveru na naši dnešní současnost je pozoruhodná a inspirativní.
Manželé Milan a Jarmila se dvěma malými dětmi Péťou a Adélkou se rozhodli v roce 1984 emigrovat do Kanady. Když splnili své povinnosti vůči starým rodičům s rozsáhlou historií politického proskribování, chtěli dopřát zejména svým dětem život ve svobodnějším světě, opustili svůj pražský dům a odjeli na zdánlivou dovolenou. Otec rodiny - autor a hlavní postava příběhu zároveň - popisuje zážitky i zkušenosti během cesty přes bělehradský sběrný tábor, a zejména pak své osudy, počínání a pokusy o prosazení se ve vlastní emigraci.
