Renesanční letohrádek Hvězda patří k symbolům Prahy. Kolektiv badatelů pod vedením Ivana P. Muchky zdůrazňuje, že neobvyklá podoba i mimořádně umělecky kvalitní štuková výzdoba Hvězdy se vymyká českým či evropským loveckým zámkům. Autoři jej uvedli nejen do kontextu habsburské „rekreační“ architektury , ale také do kontextu architektury evropské. Univerzální idea stavby určené k sezónnímu odpočinku mezi zelení prochází celým raným novověkem v podstatě nezměněna; konkretizuje se ale v nejrůznějších architektonických realizacích. Mezi specifika pražského letohrádku, která text podrobně analyzuje, patří především půdorys šesticípé hvězdy, překvapivá monumentalita stavby a její zdánlivě bezúčelný pevnostní charakter, technicky velmi náročná střecha, mnohovrstevnatá a současně hravá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, jejichž podoba evokuje antický Řím. Stejně tak obora, která byla již v renesanci zkrášlena zřízením širokých alejí, křížících se do obrazce hvězdy, je autory knihy chápána jako významný prvek utvářející charakter Hvězdy. Zásadní vliv při budování letohrádku měl pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595), „inventor“ a stavebník Hvězdy. Jeho role u dvora, humanistická osobnost i společenský a otevřený životní styl ovlivnily kulturní prostředí míst, kde pobýval. Letohrádek Hvězda je dílem, které mělo působit uměleckými prostředky, uchvacovat divákovu mysl, atakovat jeho smysl pro krásu a zároveň sloužit ke sportovním aktivitám. Bohatství motivů a myšlenek, jež mohly být pro umělce Hvězdy určující, zpřístupňuje výpravná obrazová dokumentace knihy. Autorem nových snímků štukové výzdoby Hvězdy je fotograf Vlado Bohdan.
