Životopisů svatých je v evropské literatuře nesčetně. Životopis Martina z Tours od Sulpicia Severa je však vůči této mase textů v mimořádném postavení. Je totiž první velkou hagiografií, která na latinském Západě vznikla o domácím světci-nemučedníkovi, a pro celá staletí vzorovým textem hagiografického žánru.
Suplicius Severus (4. století) je přitom typický -poslední Říman-, neboť do zdánlivě prostého vyprávění o vojákovi, který se stal biskupem a divotvůrcem, vtělil své klasické rétorické školení a své literární vzory. Jeho prostota je ve skutečnosti vědomou volbou intelektuála, který NECHCE být -posledním Římanem-, ale skrze své literární dílo a jeho hrdinu touží být budovatelem nového světa, který se uvnitř římské společnosti rodí.
Vedle samotného Života svatého Martina (Vita Martini) věnoval Sulpicius Severus svému hrdinovi ještě další spisy ve zcela odlišných žánrech: tři Listy, vyprávějící zejména o Martinově smrti, tři knihy Dialogů, v nichž si tři přátelé v rozmarném duchu antických symposií vyprávějí o Martinovi nové a nové historky, a závěr své Kroniky s vyprávěním o tragické události roku 385 - první popravě heretika, jíž se Martin pokoušel zabránit.
V této knize přinášíme českému čtenáři soubor svatomatinských textů, uvedený studií M. C. Putny o Sulpiciově a Martinově Gallii čtvrtého století, o možných rozdílech mezi historickým a literárním Martinem a o vývoji kultu svatého Martina v národního patrona Francie a jednu z emblematických figur křesťanské Evropy.
