V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny.
Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou -jako slzy hnána větrem-, zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až formu haiku jsou duchovní témata, často zobrazená na pozadí podzimu s tlejícím listím, vichřicí, mrazem a temnotou, nebo naopak žíznivého vysušujícího slunce.