Čarodějnictví a zemědělské kulty v 16. až 17. století je kniha (v prvním vydání se objevila v roce 1966), v níž autor rekonstruuje události z konce 16. a z poloviny 17. století a vrhá nové světlo na obecný problém čarodějnictví. Nositelé kultu plodnosti, jimž se ve Furlansku (kraji na severu Itálie) říkalo benandanti, byli zpočátku považování za ochránce úrody, avšak pod nátlakem inkvizice se v poměrně krátké doby proměnili v nenáviděné nepřátele – čarodějníky. Proměna jejich podoby je svým způsobem příkladná pro intelektuální uvažování mužů církve, jejichž představy se pak prostřednictvím inkvizičních tribunálů dle Ginzburga zahnízdily i v myslích obyčejných, nevzdělaných laiků. Kniha o benandantech je důležitá i proto, že v ní autor poprvé důkladně prozkoumal dokumenty, jimž do té doby nebyla věnována pozornost, a na jejich základě se mu podařilo doložit lidový původ čarodějnictví.
